Ve středu 5. října 2016 natáčela Východočeská televize V1 pořad o budování pomníku padlým martinickým rodákům a práci našeho sdružení.
http://ibulvar.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=631:padli-dos
Bulvár, magazín, který vychází v celém Pardubickém kraji píše o našem spolku:
Padlí dostanou po sto letech díky spolku
| Jaroslav Menc, Václav Vávra, Josef Menc, Ludvík Binko a Josef Kudrna. Těchto pět jmen spojuje nejenom místo, kde žili, ale také to, že všichni padli v první světové válce. Dva jsou pohřbení v Haliči, jeden zemřel ve Vídni, jeden kdesi v Alpách a poslední buď v Polsku nebo Podkarpatské Rusi. Teď, po sto letech, budou mít společnou pamětní desku v Martinicích nedaleko Proseče, odkud pocházeli. Hned vedle lípy svobody zasazené v osmašedesátém roce je už nachystaný kámen a hotová je i pamětní deska. Celý pomníček, o jehož vybudování se zasadil spolek Naše Martinice, se dočká odhalení v den státního svátku, tedy 28. října 2016. Martinicemi přitom má znít státní hymna i salva z pušek dobově oblečených vojáků. „Bydlím tady už pětačtyřicet let a když jsme se domlouvali, co by bylo dobré pro tuto dnes už část města Proseč udělat, domluvili jsme se, že založíme sdružení Naše Martinice,“ vysvětluje jeden ze zakládajících členů Michal Woff. „Pan Krčil, který je posledním starostou samostatných Martinic, přišel s myšlenkou vybudování pomníku pro pět chlapů, kteří tady na těch kotárech bydleli a kteří padli v první světové válce.“ Liboslav Krčil starostoval Martinicím do konce roku 1974, po kterém byla dosud samostatná obec připojena k Proseči. Jak vzpomíná, myšlenka na pomník sahá až do šedesátých let minulého století. „Jenomže tehdy se tu provádělo mnoho akcí potřebnějších než pomník, v plánech bylo vybudování vodní nádrže, komunikací, kulturního domu nebo prodejny, takže jsme tento úkol tehdy nesplnili,“ vzpomíná jednaosmdesátiletý Liboslav Krčil, označovaný kolegy ze spolku za duchovního otce pomníku. Od myšlenky k odhalení pomníku vede složitá cesta. Spolek si musel oběhnout veškerá povolení, ať už na ministerstvu obrany, krajském úřadu nebo na úřadu v Chrudimi. Vedle papírování s úřady se spolek také ponořil do historie, aby zjistil o padlých vojácích co nejvíc dostupných informací. Ovšem kus práce čekal i na ruce a stroje. „Museli jsme vyhrabat jámu, za pomoci techniky do ní umístit kámen, očistit a opracovat ho, nalakovat, také jsme navozili spoustu hlíny, upravili terén, pročistit a prořezat okolí, zasadit túje…,“ vypočítává Michal Woff. I přes to, že do vybudování pomníku padlým vojákům dali členové spolku Naše Martinice spoustu času a energie a velkou měrou přispěli i místní obyvatelé a chalupáři, pomník by se bez pomoci města Proseče rodil podstatně složitěji. Právě jeho radní ale vyšli spolku vstříc a zvedli jednomyslně ruce pro návrh, aby město proslulé výrobou dýmek poskytlo na uctění památky martinických vojáků peníze. „Ve chvíli, kdy spolek Naše Martinice přišel s tímto zajímavým nápadem, hned jsme ho podpořili a naše městská rada souhlasila s uhrazením veškerých nákladů spojených s vybudováním tohoto pomníku,“ říká k tomu starosta Proseče Jan Macháček. Přestože pamětní deska, která bude umístěná na kámen pomníku, je už hotová, spolek jí zatím před očima veřejnosti úzkostlivě střeží a k vidění bude tedy až na slavnostním odhalení. K němu dojde letos 28. října a podle Woffa bude vskutku důstojné. „Zajistili jsme stafáž v podobě trojice mužů v historických rakouských uniformách, za zpěvu hymny v podání dětského sboru vztyčíme na stožár státní vlajku a po projevech týkajících se padlých vojáků dojde k odhalení pomníku,“ přibližuje scénář slavnosti Woff. |